Refernční model ISO/OSI
Referenční model ISO/OSI (International Organization for Standardization/Open Systems Interconnection) je sedmivrstvý model, který poskytuje základ pro standardizaci počítačových sítí a popisuje funkce a služby jednotlivých vrstev, umožňující nezávislou implementaci a snadnou výměnu součástí sítě. Jeho účelem je poskytnout základ pro vypracování norem pro účely propojování systémů. Model se používá jako názorný příklad řešení komunikace v počítačových a telekomunikačních sítích pomocí vrstevnatého modelu.
Vypracovala jej organizace ISO jako hlavní část snahy o standardizaci počítačových sítí nazvané OSI a v roce 1984 ho přijala jako mezinárodní normu ISO 7498. Kompletní text normy přijala také CCITT jako doporučení X.200.
Každá ze sedmi vrstev vykonává skupinu jasně definovaných funkcí potřebných pro komunikaci. Pro svou činnost využívá služeb své sousední nižší vrstvy a poskytuje služby sousední vyšší vrstvě. Vrstvy modelu jsou:
- Fyzická vrstva: Zajišťuje fyzickou konektivitu mezi zařízeními a přenos dat po fyzickém médiu (např. kabely, optická vlákna).
- Linková vrstva: Zodpovídá za spolehlivý přenos dat mezi sousedními uzly v síti. Detekuje a opravuje chyby na fyzickém spojení.
- Síťová vrstva: Směrování dat mezi různými sítěmi a podporuje adresaci a doručování paketů.
- Transportní vrstva: Zajišťuje spolehlivý přenos dat mezi koncovými body. Kontroluje tok dat, řeší segmentaci a spojování dat.
- Relační vrstva: Umožňuje komunikaci mezi aplikacemi na různých zařízeních. Zajišťuje řízení spojení a synchronizaci.
- Prezentační vrstva: Stará se o formátování, kompresi a šifrování dat pro přenos mezi aplikacemi.
- Aplikační vrstva: Poskytuje rozhraní pro aplikace a služby, jako jsou e-mail, webové prohlížeče a další.
Tento model je klíčový pro pochopení fungování sítí a jejich komponent. Přestože v praxi se často používají zjednodušené modely (např. rodina protokolů TCP/IP), ISO/OSI model poskytuje teoretický základ pro standardizaci a interoperabilitu sítí. Jeho struktura umožňuje lépe porozumět jednotlivým aspektům komunikace a pomáhá při návrhu, diagnostice a řešení problémů v síťovém prostředí.